V nějakých chytrých článcích, kterých je na internetu bezpočet, jsem se dočetla, že stačí denně sníst hrstičku čerstvých borůvek a jako mávnutím kouzelného proutku zmizí veškerý viscerální tuk.
Možná to má znít jinak, ale jedná se o tuk na břiše. Nelenila jsem, a hned jsem z mražáku vyklopila do jogurtu hrstičku mražených borůvek z předloňského léta, koupených na tržišti v polském Těšíně.  Loni borůvky u nás nebyly, když kvetly, přišel silný mráz a květa spálil. Jedla jsem je poctivě čtrnáct dní a celá divoká se měřím a ono nic. Břicho stejné. A to jsem cvičila i rotopedila a jedla správně.
Borůvky došly a na břichu nezanechaly žádnou stopu.
Letos to bude jistě jinak. Včera jsme při naší pravidelné 5km dlouhé vycházce objevili borůvčí a na něm náherně modro. Včera jsme mlsali. Dnes jsme sbírali do kbelíčku od kyselého zelí. Umytý čekal připravený na svou příležitost.
A tak sbírám borůvky, tu výpad pravou nohou do kopce - posiluji všechny svaly na nohou i zadečku. Pak totéž levou nohou a ještě s hlubokýn předklonem a výdrží. Pak zase úkrok nalevo - je tam keříček obsypaný modrými plody. pak zase vidím borůvky vlevo. A tak si poskakuji, sbírám, cvičím, užívám si sluníčka a děkuji STOBU, že to mohu dělat. Vždyť mně se už ani na ty borůvky ani autem nechtělo. Protože borůvky u cesty fakt nerostou a musí se z auta vylézt a šplhat za nimi do kopečka. A nyní si já klidně z domu na borůvky dojdu pěšky, mezi borůvčím poskakuji jak zamlada. Nohy sice cítím, ale je mi skvěle.
Po borůvkách a jiných lesních plodech se opravdu hubne, ale musí být vlastnoručně nasbírané - tuto zásadní větu v chytrých článcích vynechali.
Přeji všem krásné léto.